Kremace je téma, o kterém Bible konkrétně nemluví. Ovšem je nutné poznamenat, že v biblických dobách lidé zacházeli s lidským tělem s velkým respektem a často prokázali hluboký zájem o uložení pozůstatků po smrti zesnulého (např. viz Genesis 49,29–31). Ve starozákonní i v novozákonní době se praktikovalo balzamování. (Genesis 50,26; Mk 16,1) Nemít řádný pohřeb se vším, co k tomu náleží, bylo považováno za zneuctění. (1. Samuelova 31,9–13; 2. Samuelova 2,4–6; Kazatel 6,3)
Kremace je jednou z možností, které jsou dnes k dispozici k poslednímu uložení těla zemřelého. Odhaduje se, tuto možnost využívá více než polovina pozůstalých v ČR.
Úprava pohřbu nemusí být nutně odlišná od jiných variant. Tělo pozůstalého může být ve většině případů vystaveno i v průběhu smutečního obřadu. Je pak možné být přítomen samotné kremaci (spálení zesnulého) a jeho pohřbení nebo rozsypání pozůstatků.
Při zvažování těchto možností by křesťané měli brát ohled na všechny, které by dané rozhodnutí mohlo nějak ovlivnit; převážně na ty nejbližší, kteří mohou být v této věci silně citově zainteresováni. Nikdo jistě nechce způsobit prohloubení bolesti toho druhého. Kromě toho, v postoji křesťana by se měla také projevit hluboká úcta k lidskému tělu, které Bůh stvořil. (Žalm 139,14) Samozřejmě že Bůh vzkřísí všechny své děti bez ohledu na to, co se stalo s jejich těly. Až se Ježíš vrátí, pak ti, kdo „zemřeli v Kristu“ budou vzkříšeni a dostanou nepomíjející těla „podobná jeho slavnému tělu“. (1. Tesalonickým 4,16; 1. Korintským 15,54; Filipským 3,2 – NBK) Pokud s pevnou jistotou vyhlížíme tento den, pak můžeme mít vnitřní radost z toho, že tato bolestná pozemská loučení nejsou navždy, a s nadějí očekávat budoucí vzkříšení a opětovné shledání.