Celibát kněží

Je v Bibli uvedeno, že by muži a ženy konající službu Boží měli zůstat nesezdaní? Po důkladném prostudování Písma se nám jasně ukazuje, že tomu tak není.

Židovští kněží mohou vstoupit do manželského svazku. „Kněz, přední mezi svými bratry … za ženu si vezme jen pannu .“ (Leviticus 21,10.13) Židovští kněží mají se svými manželkami také potomky, Bible se o tom zmiňuje např. v Exodu 29,4–9 nebo 1. Samuelově 1,3.

Kněží a biskupové mohli v novozákonní době žít v manželství. „Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý…“ (1. Timoteovi 3,2)

Apoštol Petr (jehož mnozí chybně považují za prvního papeže) byl ženatý. V Bibli můžeme číst: „Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho.“ (Matouš 8,14.15; viz též Marek 1,30.31; Lukáš 4,38.39)

Pavel také naznačil, že někteří z apoštolů byli ženatí, a uvedl, že na to měli plné právo. „Nemáme právo brát s sebou věřící ženu, tak jako ostatní apoštolové i bratři Páně i Petr?“ (1. Korintským 9,5)

Písmo blíže objasňuje manželství takto: „Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.“ (Židům 13,4) Bůh neodejmul žádné části společnosti právo vstoupit do manželství, ale zcela zavrhl sexuální nemorálnost u všech bez rozdílu. Bůh důsledně vyžaduje čistotu, nejvíce pak od duchovních. V Bibli o tom najdeme zprávu v Římanům 2,19–24.

Manželství je posvátný svazek. Ježíš učil, že posvátnost a stálost manželství má být zachována neporušená. Jediným důvodem pro rozvod manželství pak může být jen nevěra manželskému slibu. Dokládá to Matoušovo evangelium 19,3–9. Učedníci Ježíše byli tímto pravidlem velice udiveni, a proto prohlásili: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“ (Matouš 19,10)

Ježíš řekl k otázce celibátu jakožto zvláštního poslání toto: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno. Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“ (Matouš 19,11.12)

Předešlý text dokazuje, že:

1. Celibát je stav, pro který se někteří dobrovolně rozhodnou, aby se mohli plně oddat službě Bohu, aniž by jejich pozornost odváděly povinnosti a složitosti osobního a rodinného života.
2. Církev nemůže zákonně stanovit celibát jako povinnost pro své kněze ani pro jinou skupinu členů dané církve.
3. Celibát představuje spíše výjimku než pravidlo i pro ty, kteří plně slouží Bohu.
4. Ti, kdo se rozhodli pro celibát, nemohou mít nikdy žádný sexuálni vztah. Pravý celibát obnáší přísný zvyk cudnosti. Boží slovo je jasné: „Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha.“ (1. Tesalonickým 4,3–5)

 

Vidíme tedy, že celibát je určen pro ty, kteří dojdou zvláštní milosti u Boha a překonají sexuální touhu a potřebu žít v manželském svazku. Tento stav si zvolí jen pár jedinců; je to rozhodnutí (nebo poslání), které je ustanoveno pouze mezi jednotlivcem a Bohem samotným. Nikdo tedy nemůže celibát předepisovat ostaním. Viz 1. Korintským 7:7–9.

Zákaz vstoupit do svazku manželského přímo protiřečí Božímu svědectví, které říká, že manželství mají mít všichni v úctě (Židům 13,4). Navíc tento zákaz vytváří podmínky vedoucí mnohdy k sexuálním nemravnostem, viz např. 1. Korintským 7,1.2.9 a 1. Timoteovi 5,14.15.

Boží slovo je opravdu spolehlivé, cesta čistoty a úspěchu spočívá v poslušnosti. „Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají. K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.“ (Přísloví 30,5.6) „K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, které vám udílím.“ (Deuteronomium 4,2)