S jakým typem èlovìka bychom mìli chodit? Bible nám poradí v 2. listu Timoteovi 2,22: „Vyhýbej se mladické prudkosti, usiluj o spravedlnost, víru, lásku a pokoj s tìmi, kdo vzývají Pána z èistého srdce.“ Není moudré chodit s nìkým, kdo nemiluje Boha. Øíká to Bible, 2. Korinským 6,14.15: „Nedejte se zapøáhnout do cizího jha spolu s nevìøícími! Co má spoleèného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití svìtla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl vìøícího s nevìøícím?“ V knize Ámos 3,3 je psáno: „Pùjdou spolu dva, jestliže se nedohodli?“ Nechoï s tím, kdo sice øíká, že je køesan, ale nežije tak. I pøed tím nás Bible varuje, 1. Korinským 5,11: „Mìl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice øíká bratr, ale pøitom je smilník nebo lakomec nebo modláø nebo utrhaè nebo opilec nebo lupiè; s takovým ani nejezte.“ Vyvaruj se též chození s nìkým, kdo má špatnou povahu. Bible v Pøísloví 22,24.25 radí: „Nepøátel se s hnìvivým èlovìkem a s mužem vznìtlivým se nestýkej, a se nepøizpùsobíš jeho stezkám a nenastražíš léèku své duši.“ Nechoï ani s líným køesanem. Je to zapsáno v Bibli, 2 Tesalonickým 3,6: „Pøikazujeme vám, bratøí, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálèivý život a nežije podle nauèení, která jste od nás pøevzali.“ Vnitøní krása je nejdùležitìjší. Pøipomíná nám to Bible v 1. listu Petrovì 3,4: „…nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je pøed Bohem pøevzácné.“ Choï s tím, kdo má dobré názory. Takové doporuèení najdeme v Bibli, Øímanùm 15,5.6: „Bùh trpìlivosti a povzbuzení a vám dá, abyste jedni i druzí stejnì smýšleli po pøíkladu Krista Ježíše, a tak svornì jednìmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ Choï s tím, kdo tì dokáže povzbudit a podpoøit. I to je v Bibli, Filipským 2,1.2: „Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké spoleèenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buïte stejné mysli, mìjte stejnou lásku, buïte jedné duše, jednoho smýšlení.“ Nemìli bychom si hledìt pouze své známosti; mysleme i na ostatní. Vede nás k tomu Bible, Filipským 2,4: „…každý a má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.“ Nechme vztah rùst pomalu krok za krokem. V Bibli , 2. listu Petrovì 1,5–8, je napsáno: „Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víøe pøipojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpìlivost, k trpìlivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. Máte-li tyto vlastnosti a rozhojòují-li se ve vás, nezùstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista neèinní a bez ovoce.“ Èeho bychom se v našem vztahu mìli vyvarovat? Odpoví nám Bible, Øímanùm 13,13: „Žijme øádnì jako za denního svìtla: ne v hýøení a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti.“ Chození by nemìlo zahrnovat i sexuální vztah. Bible se v 1. Korinským 6,13.18 vyjadøuje jasnì: „Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bùh však jednou uèiní konec obojímu. Tìlo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tìlo. Varujte se smilstva! Žádný jiný høích, kterého by se èlovìk dopustil, netýká se jeho tìla; kdo se však dopouští smilstva, høeší proti vlastnímu tìlu.“ Zachovejme si èistotu. V Bibli, 1. listu Janovì 3,3, je psáno: „Každý, kdo má tuto nadìji v nìho, usiluje být èistý, tak jako on je èistý.“ Mìl by to být Pán Bùh, kdo ovlivòuje náš život vèetnì sexuálních tužeb a aktivit; jedinì tak sami sobì neublížíme. Bible v 1. Tesalonickým 4,3–5 øíká: „Nebo toto je vùle Boží, vaše posvìcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby umìl žít se svou vlastní ženou svatì a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteøí neznají Boha.“ Co bys mìl udìlat v pøípadì, že tvùj vztah dospìl pøíliš daleko právì v sexuální oblasti? Nejprve pøiznej svùj høích. Pøíklad takového doznání najdeme v Žalmu 51,3–5: „Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaï moje nevìrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, oèis mì od mého høíchu! Doznávám se ke svým nevìrnostem, svùj høích mám pøed sebou stále.“ Poté popros o odpuštìní – Bùh øíká, že mùžeš zaèít znovu. Také pøíklad takové prosby najdeme v Bibli, Žalm 51,8–13: „Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost. Zbav mì høíchu, oèis yzopem a budu èistý, umyj mì, budu bìlejší nad sníh. Dej, a slyším veselí a radost, a jásají kosti, jež jsi zdeptal. Odvra svou tváø od mých høíchù, zahlaï všechny moje nepravosti. Stvoø mi, Bože, èisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mì neodvrhuj od své tváøe, ducha svého svatého mi neber! Dej, a se zas veselím z tvé spásy, podepøi mì duchem oddanosti.“ Nakonec uvìø, že ti Bùh odpustil, a už si to více nevyèítej. V Žalmu 32,1–6 se píše: „Blaze tomu, z nìhož je nevìrnost sòata, jehož høích je pøikryt. Blaze èlovìku, jemuž Hospodin nepravost nepoèítá, v jehož duchu není záludnosti. Mlèel jsem a moje kosti chøadly, celé dny jsem pronaøíkal. Ve dne v noci na mnì tìžce ležela tvá ruka, vysýchal mnì morek jako v letním žáru. Svùj høích jsem pøed tebou pøiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, øekl jsem: ‚Vyznám se Hospodinu ze své nevìrnosti.‘ A ty jsi ze mne sòal nepravost, høích mùj. Proto a se každý vìrný k tobì modlí v èas, kdy lze tì ještì nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k nìmu nedosáhne.“ Bùh má pro tebe pøipraveného partnera. Je to uvedeno v Bibli, Genesis 2,18: „I øekl Hospodin Bùh: ‚Není dobré, aby èlovìk byl sám. Uèiním mu pomoc jemu rovnou.‘“ Popros Pána Boha, aby ti jej dal. V biblické knize Pøísloví 19,14 se praví: „Dùm a majetek lze zdìdit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina.“ Bùh ti dá vše podle pøání tvého srdce. Mùžeme se o tom pøesvìdèit napø. v Žalmu 37,4: „Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oè požádá tvé srdce“, nebo v Matoušovì evangeliu 6,8: „Nebuïte jako oni; vždy váš Otec ví, co potøebujete, døíve než ho prosíte.“