O Popeleční středě se v Bibli nic nepíše. Popeleční středa je pohanského původu a do církevní věrouky katolické církve se dostala až několik století po Kristu, v době, kdy se Konstantin pokoušel v Římské říši přivést pohany a křesťany ke sjednocení.
Popeleční středa je první den půstu. Římsko-katolické farnosti používají tuto latinskou liturgii k přípravě na ukřižování a zmrtvýchvstání Krista skrze sebezpytování, pokání, modlitbu, půst, a sebezapření. Popel, jenž pochází ze spálených palem předcházejícího roku (palmové neděle), je požehnaný. Kněz udělá tímto popelem křížek na čele těch, kdo přijdou dopředu a řeknou: „Prach jsi a v prach se navrátíš.“ (Genesis 3,19) V biblických dobách bylo pokropení se popelem známkou zármutku z hříchu. Ti, kdo uznávají popeleční středu, přidávají k významu pokání ještě další bod; potřebu připravit se na smrt. Tento den světí Anglikánské církve, jako i některé další protestantské církve. Církve s východní liturgií ji nesvětí. Jejich postní období začíná předcházející pondělí.