Jeden pilot letěl ve svém malém letadle a s neklidem mířil do těžkých, černých mraků, jež měl před sebou. Má se vrátit? Už mu ubývalo palivo a letiště, na které mířil, bylo mnohem blíže než to, na které by se musel vrátit. Rozhodl se tedy raději pokračovat.
Za pár minut byl zahalený souvislým šerem, které se zdálo být nekonečné. Nebylo možné rozlišit, co je nahoře, dole, vpravo či vlevo – byl obklopen absolutní neprůhledností. Po chvíli začal cítit, že jeho letadlo stoupá. Letmým pohledem na přístroje na palubní desce se ujistil, že letí přímo a v rovině, ale ten dojem, že stoupá, přetrval a stále narůstal. Nejsou snad palubní přístroje našikmo? Může se na ně spolehnout? Otřepal se a řekl si, že se možná pokazily.
Zvítězil jeho dojem. Rozhodl se, že je něco v nepořádku s jeho přístroji a bude lepší se na ně nespoléhat. Tak tedy letěl „podle citu svého sedu“, jak se říká mezi piloty.
Jeden farmář zrovna přecházel pod zataženou oblohou do své stodoly. V tom zaslechl velice nízko letící letadlo a o chvíli později dunivý výbuch, který mu prozradil, že letadlo se zřítilo. Co způsobilo tuto tragédii? Ten pilot měl „jistotu“ – své přístroje. Přesto se však rozhodl, že bude raději důvěřovat svým pocitům a rozhodnutím než svým přístrojům.
„Jistoty neexistují“ – to je to jediné, na čem se dnes lidé shodnou. Dávají ti svobodu, když říkají: „Mysli si, co chceš, říkej si, co chceš, a dělej si, co chceš.“ Běž odvážně za tím, co cítíš a chceš. Jedinou jistotou většiny jsou jejich vlastní osobní hodnoty. Často už jen společenské zákony, které zaručují míru ochrany a stability, brání některým lidem v tom, aby dělali to, co se jim zdá v jejich vlastních očích dobré a žádoucí. Tento stav se v biblické historii už mockrát opakoval, a my můžeme vyčíst, jaké to přineslo důsledky. (Viz např. Soudců 17,6; 21,25).
Jsou zde lidé – a je o nich v Bibli – „kdo říkají zlu dobro a dobru zlo“(Izajáš 5,20). Nad těmi Bůh prohlašuje své „běda“, jelikož dobro a zlo jsou konečně a nezaměnitelně určeny Bohem, který uložil schopnost je rozpoznat do lidského srdce. Pokud člověk zašel ve své vzpurnosti až příliš daleko, že už ani není schopen rozpoznat zlo, pak je ono běda na místě. Takový člověk je velmi blízko duchovnímu zahynutí.
Lidé jsou přesvědčení, že každý má právo vybrat a vytvořit si své vlastní hodnoty s přímým odvoláním se na sebe samého a není nikdo, kdo by je v tom mohl omezit.
Do této situace jedinečně promlouvá biblické poselství. Hovoří o naději a o neměnných jistotách, které Bůh lidskému pokolení nabízí.
Odkud jsou tato biblická poselství? Z mnoha veršů, které na tuto otázku odpovídají, uveďme aspoň některé: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha.“ (list Timoteovi 3,16) „Toto praví Hospodin…“(Jeremjáš 4,27) „To začalo být oznamováno samotným Pánem a nám bylo potvrzeno.“(list Židům 2,3 NBK).
Jen ve Starém zákoně se více než 370krát Písmo zmiňuje, že je to slovo Pána Boha. Hospodinovu povahu a zásadovost nejlépe pochopíme z Božích zákonů, zaznamenaných v Bibli. Pojďme hledat tyto jistoty z Jeho slova.
„Já Hospodin jsem se nezměnil,“ je zapsáno u proroka Malachiáše 3,6.
Žalmista dotvrzuje: „Tvá svědectví jsou naprosto věrná.“ (Žalm 93,5)
Také v evangeliu podle Jana 17,17 čteme vyznání: „Tvoje slovo je pravda.“
Boží slovo je „živé a věčné“, jak vyjádřil apoštol v 1. listu Petrově 1,23; Boží „slova nepominou“ (Matouš 24,35). V Žalmu 11,7–8 David vyznává: „Všechna jeho ustanovení jsou věrná, spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená.“
Sám Ježíš nás u Jana 10,35 vybízí (SNC): „Písmo berte za neměnnou autoritu“ – nemůže být vyloučeno či zrušeno.
Stejně tak, jako platí Boží zákon, máme jistotu i v jeho milosrdenství. Čteme o tom v listě Jakubově 2,10–13 (SNC): „Člověk, který chce přísně dodržovat Boží zákon, ale v jedné věci se od něho odchyluje, je vinen právě tak jako ten, kdo porušuje celý zákon. Bůh, který řekl „Nezabiješ!“, řekl také „Nezcizoložíš!“. A tak i když jsi nikoho nezabil, ale porušil nevěrou manželství, stejně jsi porušil zákon. Každý z vás bude souzen podle toho, zda se ve svém životě řídil či neřídil Božím zákonem lásky … Kdo jedná nemilosrdně, hrozí mu přísný soud. Milosrdenství však soud převažuje.“
Jistota je, že jednou nastane Boží soud: Bůh „odplatí každému podle jeho skutků … jelikož Bůh nikomu nestraní“ (Římanům 2,6.11). „Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.“ (Kazatel 11,9).
V knize Kazatel jsou zapsána slova krále Šalamouna - nejmoudřejšího z lidí. Uvedený verš začíná výzvou: „Raduj se ze života.“ Bůh chce, abychom měli ze života potěšení, proto nám jej dal. Ale při veškeré té radosti musíme mít na mysli, že Bůh nás bude jednou soudit, zda jsme žili v mezích Jeho moudrých a pro nás jasných zákonů.
Existuje pouze jeden nezaměnitelný zdroj morální a duchovní pravdy a autority – Bůh a Jeho slovo, které je posvátné jako Bůh sám. To je naší jedinou opravdovou jistotou. Žádná jiná neexistuje. Ať tomu věříme či ne, ať se pro to rozhodneme či nerozhodneme, ať po tom toužíme či netoužíme, je to nevyhnutelná vesmírná realita. Tato skutečnost je součástí podstaty vesmíru, jako je gravitace či světlo.
V životě nás trápí různé starosti. Není vždy jednoduché nalézt na jednotlivý problém nějaké řešení z Bible. Tak snadné to není, abychom se mohli rozhodovat rychle a bez těžkostí. Když ale trpělivě, pokorně, s modlitbou a z celého srdce hledáme Boha a jeho odpovědi, pak nás Bůh povede a my nalezneme, co jsme hledali. (Jeremjáš 29,13) Nezapomeňme, že máme Bibli jako pevně danou autoritu, na kterou se můžeme spolehnout navzdory mnoha protichůdným hlasům, jež nás obklopují.
„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.“(Přísloví 3,5)